Dneska s Honzou Davídkem a Michalem Hurtou na Rohálovské desítce.
Když jsem si zběžně přečetl den předem o tomto běhu a podíval se na mapu, odhadl jsem akci na nějaký vesnický běh. O vesnicích Prusinovice a Tučapy jsem sice nikdy neslyšel, ale Honza s Michalem vypadali, že ví, do čeho jdou.

Jak jsme přijížděli do Prusinovic, už z dálky byla vidět modrá jitrnice Asics tyčící se nad cestou a spousta lidí ve žlutých vestách.

Největší radost jsem měl z počasí, nesněžilo, nepršelo a já si v duchu říkal „že by dnes … pod 45min“. Pak mi Honza nabídl, že si můžeme projet autem trasu ještě před startem.

Během pár minut mně mé nadšení přešlo, neboť někdo mezi tyto dvě vesnice postavil kopec, jehož převýšení jsem odhadl min. na 50m.
Aby toho nebylo málo tak v Tučapech další cca. 50m výběh.
Šance na osobák se rozplynuly a v tu chvíli jsem si přál, dostat se aspoň pod 50min.

Když jsme dojeli zpět na start, byl už počet závodníků větší než počet obyvatel obou vesnic, kterými závod probíhal a začal jsem potkávat běžce, které znám z fotek z časopisů o běhání, došlo mi, že jsem na závodě srovnatelným s Run Tour.
Po rozklusání jsme se šli postavit na start. Honza s Michalem někde dopředu a já jako vždy na konec.
Přišel jsem totiž na to, že člověk, který startuje jako jeden z posledních, většinou předběhne víc lidí než ten co je na startu mezi prvními.

Po startu jsem se už jen dělal to, co mám tak rád, tzn. … běžel, běžel a běžel.
Taktika byla jasná, být na všech km pod 5min.

Podařilo se mi to až na dva km, na kterých bylo největší stoupání. Závěr jsem si opět užil a doběhl v čistém čase něco málo pod 47min. Michal s Honzou měli standardně výsledný čas pod 40min.

Co říct závěrem … tato akce mně hodně překvapila a všem doporučuji. Není to sice trať dobrá pro nějaké rekordy, ale z celého závodu je tak nějak cítit nadšení všech lidí kolem.
V tuto chvíli už jsem tento závod zařadil do svého kalendáře běžeckých akcí na příští rok.