Všechny články a příspěvky na webu jsou většinou určeny pro závodníky, případně jejich doprovod. Jejich téma je před dané. Přinést co nejvíce informací o pravidlech, závodu a zázemí… Tento článek je psán očima dobrovolníka, bez kterých by závody vůbec neproběhly!

Tak jsem si  krásně rozšířila obzory o dosud nepoznané

JÁ, která o běhu nic nevím, JÁ která jsem nikdy v životě neběhala a nikdy jsem dokonce neběžela ani proto, abych stihla autobus, protože všude chodím včas a s předstihem –  tak JÁ jsem se zúčastnila běžeckých závodů:-).

A byl to pro mne opravdu silný zážitek – být součástí skvěle fungujícího Valachiarun týmu,který dokázal uspořádat takovou šílenost jako ULTRAMARATON v horském běhu 95 km za 24 hodin. (Díky, Libčo, žes mne do toho navezl, fakt jsem si to užila.)

Adrenalin nejen pro blázny běžce – ale adrenalin i pro blázny organizátory!

Ovšem pro koho větší? No? 🙂 

On si totiž každý takový běžec jen tak v klííídku přijde dvě minuty před termínem ukončení registrace, na niž měl 16 hodin, protože do startu je přece ještě půůůůl hodiny, tak proboha proč s tím děláte ciráty:-), to je přece ještě hromada času…

No takže když ze 110 startujících jich 97 přijde dvacet minut před startem řešit vše od registračního čísla a velikosti trička přes ubytování, úschovnu batohu až po vztah s tchýní, je to fakt mazec…A vy litujete a závidíte, že nemáte na sobě ta dokonalá potpohlcující superfunkční trika Klimatex jako oni, protože jste zpocená-ý až na…pr…zadku ;-).

No a pak každý takový  „Runner“ (česky „ranař“) více či méně dokonale „vystajlovaný“ v superfunkčním oblečení dostane to své startovní číslo, kopne do sebe jonťák a carbogel a pak si už klidně s radostí vystartuje a běží NERUŠENĚ těch svých vytoužených  95 km potmě v noci, v lese, v bahně, větru, zimě, dešti a o nic se dál nemusí starat:-).

Zkontrolovali jsme baterie v čelovce?

A my, chudáci, se tam v suchu v tělocvičně potíme, jestli jsme mu v tom zmatku přece jen přidělili ten správný čip, aby nám v horách nezabloudil, abychom ho my v té tmě neztratili z dohledu  a dosahu a on pak mohl být správně změřen ve výsledkové listině…a děsíme se, jestli jsme mu opravdu dobře zkontrolovali baterie v čelovce a doklad o pojištění a jestli jsme mu fakt dali tu stravenku na guláš, aby nás pak nakonec po tom maratonu nenařkl, že si za své startovné nic neužil 🙂

Úsměvy. Elán. Kondice. Nadšení. ENDORFINY kapající všude ze všech!

PS: mám z toho vůči sobě tak nějak divný pocit:-). Před týdnem jsem se totiž nakazila rýmou a stále se z ní ne a ne dostat. Bodejť, když místo léčení se v posteli trávím čas běháním, že…Ovšem obávám se, jestli jsem nechytla na TES VALACHIARUN ještě něco daleko horšího než rýmu:-).

Bylo to tam totiž hodně nakažlivé…

Ta atmosféra kolem… Úsměvy. Elán. Kondice. Nadšení. Debaty nad tepovou frekvencí. Povzbuzování. Hecování. Adrenalin… ENDORFINY kapající všude ze všech :-).

Přemýšlím,  jestli bych přece jen taky neměla…začít běhat… ……třeba ….od zítřka?… od pondělí?…od prvního?…od příštího měsíce…?…od Nového roku?

Nebo možná radši začnu až jaře 🙂